Pokyny pro plánování při nevýhodném uspořádání převáděcích otvorů (a bez odvodu vzduchu z kuchyně)

Pro zhodnocení, zda je půdorys vhodný pro rozšířené kaskádové proudění vzduchu nebo nikoliv a zda může dojít ke zkratovému toku, je nutno obecně zodpovědět dvě otázky:

1.     Kolik procent celkového průtoku bytovou jednotkou proudí do obývacího pokoje nebo z něj, tj. kolik procent vzduchu je vedeno obývacím pokojem?
Ideálně by to mělo být 100%, avšak v závislosti na profilu obsazenosti, způsobu, jak uživatelé otevírají vnitřní dveře, a na velikosti obytné místnosti (objem vzduchu) může postačit 50%.

2.     Kde vstupuje vzduch do obývacího pokoje a kudy proudí ven? Níže popsaným situacím s možností zkratového toku by se mělo zabránit, měly by se tedy dodržovat příslušné pokyny.

Riziko zkratového toku:

Pokud budou všechny prvky převáděcích otvorů ústit do úzkého prostoru chodby, může mezi nimi dojít je zkratovému toku (Obrázek 1).

Obrázek 1: Půdorys s rizikem zkratového toku. U rozšířeného kaskádového větrání by obývací pokoj v tomto případě neměl přívod ani odvod vzduchu. Intenzita přirozeného promíchání vzduchu nebo intenzita zkratového toku mezi převáděcími otvory určuje, jako dobře je obývací pokoj zásobován čerstvým vzduchem.

V takovém případě je rozšířené kaskádové větrání vhodné jen za určitých podmínek. Aby se v těchto případech minimalizovalo proudění zkratovým tokem, měly by se dodržovat tyto pokyny:

• Převáděcí otvory pro přívod a odvod vzduchu by neměly být umístěny přímo naproti sobě nebo by měly být umístěny vedle sebe v úhlu 90° (Obrázek 2). Převáděný přívod vzduchu by neměl být vypouštěn přímo do dosahu odsávání převáděcího otvoru pro odvod vzduchu. Podle typu zvolených převáděcích otvorů může toto platit až do vzdálenosti (šířky chodby) 4-5 m.

Obrázek 2: Uspořádání prostoru chodby a převáděcích otvorů, u nichž existuje v závislosti na okrajových podmínkách možnost zkratového toku. Vlastní přívod vzduchu (nebo odvod) v obývacím pokoji by se neměl vynechávat.

U chodeb o šířce větší než 2-3 m mohou být protilehlé převáděcí otvory navzájem posunuty do strany (nebo vertikálně) o minimálně 2 m, aby byl obývací pokoj zásobován dostatečným množstvím převáděného vzduchu (Obrázek 3).

Obrázek 3: Možné uspořádání převáděcích otvorů s cílem pokud možno výrazně redukovat riziko zkratového toku. Výsledky simulace vykázaly intenzitu výměny vzduchu ve výši >0,4 pro chodby o hloubce do 3 m. Pro jednu osobu v obývacím pokoji by tak vycházela vyrovnávací koncentrace cca 1150 ppm místo 1000 ppm (při průtoku 30 m³/h).

• Obecně (tedy i pro chodby o šířce <2 m) je možno kombinací „převáděcího otvoru pro přívod vzduchu nahoře“ s „převáděcím otvorem pro odvod vzduchu dole“ rovněž zredukovat riziko zkratového toku na přijatelnou míru. Mělo by se však potom pomocí dorazového těsnění nebo pohyblivého těsnění dveří zajistit, aby se zcela zamezilo proudění převáděného vzduchu štěrbinou dveří (z místností s přívodem vzduchu).

• Vícepodlažní půdorysy, u nichž má být obytná místnost zásobována výhradně převáděným vzduchem, u nichž v rovině patra nejsou instalovány vývody pro přiváděný ani odváděný vzduch, se zpravidla pro rozšířené kaskádové větrání nehodí.